Jak se zbavit strachu z toho se prosadit a říct svůj názor

Na koučink ke mně přišla klientka Marie s tím, že si k ní lidé moc dovolují a ona jim neumí dávat hranice. Když se o to přece jen pokusí, má z toho špatný pocit. Chtěla tento nepříjemný pocit z toho, že se neumí bránit, odstranit. Abychom toho mohly docílit, musely jsme se podívat, kdy a kde problém vznikl.

Pomocí koučinku s podvědomím jsme zjistily, že tenhle blok u ní vznikl už když byla dítě a chodila na základní školu. Měla hodně střetů se svojí matkou. Když chtěla být sama sebou a něco si prosadit, vždy narazila na matčin postoj, že dospělý – autorita má vždycky pravdu a té pravdě se musí podřídit.

Nikdy se nedovolala spravedlnosti. Byla potlačovaná, umenšovaná a ponižovaná. Věděla, že ani její otec, se kterým si byla podobnější, se jí nezastane, protože byl doma pod pantoflem.

Maruška musela ustupovat, nesměla odmlouvat, když se jí něco nelíbilo. Bylo to beznadějné – jen by si ještě víc ublížila. Byla v situaci, kdy má tyran nad dítětem moc, protože je na něm závislé.

V té době u ní vznikla následující omezující přesvědčení, která ji pronásledovala i v dospělosti:
1. „Nemám právo říkat svůj názor.“
2. „Nesmím se bránit, prosazovat se a být sama sebou.“
3. „Nechávám lidi, aby mě zraňovali tím, jak mě vidí a svými názory a soudy.“
4. „Musím se nechávat od lidí utlačovat, ovládat a ponižovat.“

Minulé zkušenosti a přesvědčení, která se jí v souvislosti s nimi uložila do podvědomí byla sice pravdivá, ale v současnosti jí tyto staré „pravdy“ nijak nesloužily – naopak způsobovaly její pocity nejistoty a méněcennosti. V důsledku toho byla nespokojená se svým životem a sama se sebou, zažívala pocity selhání a měla problémy se sebevědomím Vše bylo propletené dohromady. Cítila se nešťastná, bezmocná, unavená.

S pomocí účinných technik neurolingvistického programování jsme nahradily její stará omezující přesvědčení v jejím podvědomí následujícími užitečnými přesvědčeními:
1. „Mám právo říkat svůj názor.“
2. „Smím se bránit, prosazovat se a být sama sebou.“
3. „Jsem sebevědomá a snadno a v pohodě dávám lidem hranice.“
4. „Umím se za sebe postavit a dát lidem jasnou stopku.“

Při koučinku si uvědomila také to, že její rodiče jinak vychovávat neuměli, že je potřeba jim odpustit – a tím to pustit. A také aktivně zapracovat na všech škodách, které na ní tato výchova zanechala. Velkou úlevou jí bylo také poznání, že to, jak ji viděli její rodiče a jiní lidé v jejím životě o ní nic nevypovídá ani o její hodnotě, jako spíše o nich a o jejich stupni vývoje. Promítali na ni svá vlastní omezení a preference.

Nové pozitivní programy začaly Marii z podvědomí podporovat a ona, s lepším pocitem, se začala chovat jinak. Přestala se upozaďovat, vědomě začala dávat druhým hranice, hájit svoje vlastní zájmy a šlo to stále lépe.

Připomínat si vlastní hodnotu a jedinečnost a také dobře znát sám sebe se vyplatí! To umožňuje nenechat se tak snadno ovlivnit názory ostatních. Co se týká hranic – jen vy sami máte právo vydefinovat si, co je pro vás OK a co už ne, tyto svoje hranice komunikovat ostatním a stát si na nich. Pokud žádné hranice nedáváte, lidé toho mohou zneužívat.

Dovolte si být sami sebou, postavit se za sebe, znát svoji hodnotu a dát lidem najevo, jaké chování je pro vás v pořádku a jaké ne. Nepotřebujete povolení ani potvrzení od nikoho jiného. Dovolte si dát sebe na první místo a myslet i na svoje zájmy. Koučink s podvědomím vám s tím může pomoci.